Japanese Rock

Corciliena · Posted: Wed 21:17, 04 Oct 2006 Post subject:

Jelikož jsme se s rehnii domluvily, že z toho uděláme telenovelu /"čím víc shounen-ai, tím líp" 4. října 2006, kolem desáté hodiny večerní, Rehnii/ XDDD tak postrádáme slepého chlapa xDDDDDDD
_______________________________________________________________________
Uruha mlčky nastoupil do auta a kytary nepříliš jemně odhodil na zadní sedadlo. On se tak špatně ovládá, rozesmál se Uruha v duchu, je tak průhlednej. Prej ukradenej. Vyjel z garáže a v tu chvíli mu zavrněl mobil. Nově příchozí zpráva byla od Aoie /pozn. autorky: nerada bych popisovala rozhovor, tak se tomu tak trochu vyhnu XDD/ a k Uruhově nadšení ho zval na skleničku.
Shou zůstal na místě s pootevřenou pusou. Vůbec Uruhu nechápal. Dělá si z něj dost ošklivou legraci nebo to snad myslí vážně? Co si od toho sleduje? Znovu mu přivedl myšlenky na Ruki-ho. V duchu mu nadával, co o něm vykládá. Vztekle práskl dveřmi auta a málem v tom rozčílení zapomněl dát do auta nohu.
Saga naštvaně ťukal nožem, který před chvílí vytáhl z držáku, do kuchyňské linky. Nenápadně mu utíkal pohled do vedlejší místnosti na telefon. Zazvoň, zazvoň, hypnotizoval telefon. "Hej, špatná legrace, Toro! Alespoň dobrou noc bys mi říct mohl!" zaprskal Saga tentokrát nahlas. Vztekle zabodl nůž do dřeva. Uvědomil si, co udělal, až když uviděl, jak tam sám od sebe drží. "No vidiš co děláš." zamračil se Saga a v duchu se mu vybavil Tora. Hned, jak to dořekl, telefon se opravdu ozval. Divže se nepřerazil, když ho běžel zvednout. Jaké bylo zklamání, když se ze sluchátka začal linout mile pisklavě vysoký tón hlasu jeho matky. "Ano mami, půjdu spát v deset." protočil oči ironicky hned na její první slovo a práskl s telefonem. A znovu si uvědomil, jakou udělal blbost. Unaveně sebou plácl na gauč.

rehnii · Posted: Wed 21:44, 04 Oct 2006 Post subject:

_______________
Mezitím co Saga zoufale čekal až zazvoní telefón a oozve se z něj Tora, Hiroto, příjemně naladěn se rozhodl navštívit zbývající členy kapely.
Bohužel nao nezvedal telefon a u Shoua mu to hlásilo volané číslo neexistuje... takže se svým plánem vyžvanit sladký románek mezi Torou a Sagou se rozloučil.
Hiroto přemýšlel kam by mohl jít, už se stmívalo a noční Tokyo nabývalo krásných barev.
"Kso... dneska je krásnej den... a já musím trčet tady... na konci města... sám... bez ženský... a ani se nemůžu svěřit s tou zatraceně skvělou historkou!" Hiroto se rozesmál... "Aaa... bože... měli by o mě napsat nějaký letní speciál... třeba Hiroto Fighting... nebo Hiroto a jeho první movie, hehe..." Hiroto se opřel o postraní okénko svého auta a dal si ruce za hlavu.
"Ahoj," Hiroto se otočil. Na druhé straně jeho auta stál Tora a vypadal docela překvapeně, že vidí Hirota.
"Zrovna jsem na tebe myslel," mrkl na něho a pak se hlasitě rozesmál.
"Zmlkni," Tora protočil panenky v sloup a stoupl si vedle Hirota. "Co tu děláš?"
"jestli si si nevšiml tak to o co se opíráš je moje zbrusu nové lamborgini."
"No?"
"Jak 'no'? To je přece úžasný, ne? A neškrábni ho... právě jsem uvažoval, že o sobě natočím film... a střihnu si hlavní roli..."
"Joo ty a hlavní role, to chci vidět kdo by chtěl být dobrovolně producentem," rýpnul si Tora. "Nebo to chceš snad sponzorovat sám?"
"Někdo se najde... hele... co ty a Saga? Jste jen tak blbli nebo sem se fakt dostal do světa hentai-kunů?" Tora jindy klidný a ironický zrudl.
"neříkej mi tak..."
"Gomen, gomen... jsem to nemyslel tak úplně vážně,"
"Hm ty radši nemysli... koukám, že máš dost vypito," ukázal na lahve kolem Hirotova auta hezky seřazené v různých řadách jako vojáčci.
Hiroto se začal smát.
"Joo hrál jsem si... se mnou si nikdo nehraje..." plácl se do kolen a začal se znovu smát.
"Seš cvok,"
"Cože, já?" Hiroto se překvapeně na Toru podíval.
"Chceš snad taky pusinku?" ušklíbl se Tora otráveně."
"Ne... jáá... "Hiroto se zatvářil tak vážně div se mu do očí nedrali slzy.
"Co?" Tora pochopil, že Hiroto nemíní žertovat.
"Já... já.. chci ženskou!" Hiroto se opět rozesmál a s pobaveným leskem v očích sledoval jak Tora rudne víc a víc... víc si už nepamatoval.Torova pěst byla rychlejší než jeho nohy.
_______________________________________________________________________

Corciliena · Posted: Wed 22:12, 04 Oct 2006 Post subject:

"Kdes vzal tu krásnou ozdobu?" zeptal se ho Nao hned ráno, jakmile stál mladý kytarista před zkušebnou. Hiroto se zašklebil a rychle si nasadil tmavé sluneční brýle, aby zakryl tu krásnou modřinu hrající všemi barvami. "Ti musím říct ..." "Taková duha ..." konstatoval Nao obdivně. "Eh, nech mě! Ti musim něco říct!" Nao se tedy vzdal snahy Hirotovi sundat brýle, aby si mohl pořádně prohlédnout tu ozdobnou podlitinu, a snažil se v mezích poslechnout Hirotovy nejnovější drby.
Aoi znovu vybublal. "Si nemožnej!" Uruha sebou poplašeně škubl. Ruce mu klesly podél těla, už se ani nesnažil ten akord správně zahrát. Jeho výraz byl výraz člověka, který nemá daleko k pláči. Aoi se vztekle vyvlíkl z popruhu u kytary a odhodil ji stranou. "Jdu si zakouřit." řekl úplně vynervovaně. Bez povšimnutí prošel kolem Uruhy, který stál u Kaiovy sestavy jako hromádka neštěstí. "Promiňte. Já ... půjdu ..." ukázal na záchody. Rychle se zbavil své kytary a zmizel ve dveřích. Ruki se plácl do čela, Kai se podrbal paličkou ve vlasech a Reita protočil oči. "Tady je ale dusno." Ruki kývl. "Půjdu dostat z Uruhy, co se mu stalo. Je od rána nějakej divnej." Reita kývl. "Skočím za Aoiem." Kai pokrčil rameny. "A já si zas jdu povídat sám se sebou."
"Uruho, neblbni a otevři." doprošoval se Ruki u dveří wc. Po minutě dveře opravdu povolily. Uruha se zničeně došoupal zpátky k okénku s neprůhledným sklem a dělal, že kouká ven. "Z balkónu bys měl možná lepší výhled ..." pousmál se Ruki. "Nejdu tam, tam je Aoi." odsekl mu. "Co se stalo?" "Nic." "Tak co se stalo mezi vámi?" zeptal se Ruki přesněji. Až teď si všiml, že má Uruha lehce zarudlé oči. Jako by se mu chtělo brečet. Kytarista nereagoval. Ruki zavřel dveře a zamkl. "Tak co?" "Včera ..." konečně něco řekl Uruha, "jsme šli večer ven. Oba jsme trochu přebrali ..." odmlčel se. V krku mu uvízla všechna slova. Ruki si mohl pouze domýšlet. Jeho možnost se mu příliš nelíbila, doufal, že má Uruha lepší verzi. "On si nic nepamatuje, ale když jsem mu to ráno řekl, oprávnil se tím, že to bylo proto, že byl opilý." "Vy ... vy jste spolu spali?!" zakuckal se zpěvák. "V jedné posteli ano, ale nic víc." "Tak počkej, co tu řešíš?" "On mě políbil. Jako první. A já si to nechal líbit, protože ... už delší dobu je pro mě Aoi víc než přítel. Ale on mi řekl tohle ... a teď je protivný ..." Zdálo se, že Uruha nemá daleko k tomu opravdu spustit slzy. Ruki na něj lítostivě pohlédl. "Počkej tady. Řeknu, že pro dnešek končíme ... potřebuješ ... oraz ... chápu tě ..." Uruha zamumlal něco jako poděkování a složil hlavu mezi kolena. Když pak Aoi procházel kolem Rukiho, nemohl mu ujít skoro až zlý pohled, kterým si ho měřil.

rehnii · Posted: Wed 22:28, 04 Oct 2006 Post subject:

____________________
Saga otevřel oči. Celou noc nespal, jen ležel se zavřenými oči a přemýšlel proč mu Tora nevolá. Byl to snad hloupý žert? Jen mě využil? nebo se bojí? Saga se převalil na druhý bok a uvažoval jestli nemá spáchat dočasnou sebevraždu.

... (večer před tím)

Shou se procházel po parkovištki sem a tam. V ruce držel svůj zbrusu nový mobil, který dostal jako dárek, a neustále vyťukával a následně mazal Rukiho číslo.
"Mám mu zavolat?" začal si povídat sám pro sebe. Stejně tam nikdo nebyl.
"Nebo mám radši počkat až se ozve sám? Jestli mu Uruha řek... to co jsem mu stručně odsouhlasil... " Shou se zastavil. "Nebo mu mám napsat smsku? není to moc formální?" opět začal přecházet sem a tam a ani si nevšiml, že se blíží k frekventované ulici.
"Nee... bude si myslet, ýže dolejzám... ale... Kai je celkem v pohodě... třeba by mi řekl jak je to s tím novým Rukiho objevem." Shou se opět zastavil a podrbal se mobilem na hlavě. pak si uvědomil co dělá a honem mobil schoval do kapsy kalhot.
"měl bych se uklidnit... takže," Shou se zhluboka nadechl a vydal se rovným směrem. "Nádech... výýdech... nádech... výdech.."
Až se skřípěním brzd si Shou uvědomil kde je. Poslední co zaregistroval byl náraz do předního skla a křupnutí mobilu v jeho kapse.

....

Achjoo.. Saga si povzdechl a posadil se. Složil obličej do dlaní a začal uvažovat, že bude Toru vydírat.
"To je teda blbej nápad," ušklíbl se sám pro sebe. "Tora je lepší než já, poslal by mě do pekla za dvě vteřiny..."
Rozhodl se, že navštíví zkušebnu s omrkne co dělají ostatní. Možná by mohl nenápadně zjistit co je s Torou.

...

Záchranka dorazila téměř okamžitě. Kolem Shouova těla se shukl už početný národ čumilů. projíždějící auta zastavovala, aby se lidi uvnitř mohli podívat co se děje.
Lékař jakmile uviděl Shouovu polohu zabědoval. "To je zlé... takhle s ním nesmíme hýbat."
"Vypadá dost špatně," poznamenal jeden ze sanitárů.
"To teda..." doktor se lehce dotkl Shouova obličeje. Náhle Shouovi začal téct krev z nosu a koutku úst.
"Do prdele!" ulevil si doktor. "rychle zavolejte vrtulník, musíme OKAMŽITĚ na sál! nebo tu zemře! Má vnitřní krvácení," doktor začal Shouovi měřit tlak. "Má i v tomhle stavu dost vysokou hypertenzi, dejte mu jeden a půl miligramu inzulínu."
"Ano... provedeme..."
"A ať mu prohledají doklady a zavolají nejbližším příbuzným, nejspíš bude potřeba darovat mu krev..."
_______________________________________________________________________

Corciliena · Posted: Wed 23:01, 04 Oct 2006 Post subject:

Saga vešel do zkušebny. Hiroto seděl na minipódiu v tureckém sedu a hypnotizoval mobil pohledem. Nao ho stále držel u ucha, jako by se snažil někomu dovolat. Stále se mu tam ozýval ten samý hlas s nepříjemně znějícím 'volané číslo neexistuje'. Nervózně přecházel po místnosti. "Co se děje? Kde je Tora? Kde je Shou?" "Ani jednomu z nich se nejde dovolat." povzdechl Hiroto. "Shouovi už od včerejška ... večer jsem mu chtěl zavolat kvůli tobě a Torovi a hlásilo mi to to samé, co Naovi ... začínám mít strach, jestli si něco neudělal nebo tak ..." V tu chvíli Hirotovi zazvonil mobil. Dotyčný se po něm ihned vrhl. Každým slovem, které se mu po jeho úvodním moshi moshi, ozývalo z repráčků do jeho ucha, se jeho tvář chmuřila čím dál víc. "Sbalte se! Jede se do nemocnice! Shoua večer porazilo auto!" řekl jim jedním dechem, se zadrhnutým hrdlem, jakmile hovor někdo velice rychle ukončil. "Volal Tora ... byl celou noc v nemocnici ... volali mu hned potom, co mi jednu vrazil." vysvětlil, ukázal na monokla, ale rychle vyběhl z místnosti.
Uruha se vyplakával Rukimu na rameni. Vyloženě. Pak zpěvákovi Gazette zazvonil mobil. S nechápavým pohledem zvedl příchozí hovor od Sagy. "Nevím, jestli tě to zajímá," začal bez pozdravu, jeho hlas byl strohý, nepřátelský, skoro jako by ho za to vinil, "Shou-a večer porazilo auto. Leží v nemocnici ..." Ruki zalapal po dechu. Rozhovor tím pro Sagu končil. Ihned ho zase položil.
_______________________________________________________________________
nic moc, já vím, gomen, jsem nějaká ospaláXDDD

rehnii · Posted: Thu 12:02, 05 Oct 2006 Post subject:

rehnii · Posted: Thu 12:42, 05 Oct 2006 Post subject:

________________
Ruki jako omámený vstal a zase si sedl do křesla. Vůbec nevěděl co dělat. Přemýšlel jestli se má za Shouem okamžitě rozjet. Ale chtěl by ho Shou vidět? Jak na tom je?
"Ruki, co se děje?" zeptal se Uruha překvapeně a sledoval úzkost v Rukiho očích.
"Já... Shou měl nehodu," Rukimu se do očí vrhnuly slzy. Okamžitě si je otřel jakoby strach o bývalého "milence" byl něco špatného. "Nejsou žádní svědci té nehody... ale jisté je, že ho porazilo auto..."
"Co? jak - jak je to možný? Přece... když jsem odjížděl... byl tam a - "
"Když si odjížděl?" přerušil ho Ruki překvapeně. "Ty jsi Shou-a viděl?"
"Mno..." Uruha přemýšlel jak se z téhle prekérní situace dostat.
"Tak viděl nebo ne?" zvýšil Ruki hlas.
"Jo... viděl," přikývl Uruha a začal se potit.
Jestli na to příjde... že jsem s ním mluvil... o tom... zabije mě... Uruha uvažoval jak by mohl odvést řeč jinam.
"A... mluvil si s ním?"
"Tak trochu..."
"Mluvil nebo ne?!"
"Jo... mluvil," odpověděl Uruha podrážděně. "A to má být výslech?" Uruha náhle dotal nápad. "Myslím, že důležitější je momentálně Shouův stav než to co jsme včera dělali," řekl Uruha nevinně.
"Jo... máš pravdu, promiň," Ruki bezmocně rozmáchl ruce a málem praštil Uruhu, který zrovna vstával z pohodlného křesla.
"Kam jdeš?" zeptal se Ruki překvapeně.
"Pojedu do nemocnice, zjistit jak na tom Shou je. Tebe by tam asi moc rádi neviděli."
"Ale - "
"A ty zůstaneš tady. nechceme přece žádný problémy?"
"Jo, alee - "
"Kdo ti vlastně volal?" přerušil ho Uruha bez sebemenšího začervenání.
"Saga..."
"Saga právě nebyl nadšenej z tvého chování..."
"To je mi fuk, jestli tam nepojedu, bude si myslet, že je mi Shou ukradenej!"
"A není snad? Říkal si, že to byla jen hra jak se zabavit... a zjistit něco o tom jejich albu, ne? Nic víc..."
"Joo to je pravda, ale..."
"Ale?"
"... Nic," Ruki zavrtěl hlavou. "Jeď do tý nemocnice a pak mi řekni jak na tom je..."
"Ok, mám něco vyřídit?" Rukimu zazvonil telefon takže nemohl odpovědět. Ruki telefón zvedl a celý zbělel. Poté jen přikývl, i když to volající nemohl vidět, a zavěsil.
"Co se stalo?" zeptal se Uruha. "nějaké špatné zprávy?"
"Shou... je na oddělení ARO. Doktor se obává, že se Shou už neprobere. Má vážná vnitřní zranění a úlomky zlomených žeber se dostali do míst odkud je nebezpečné je vyndavat. Ale zatím se jim podařilo jej udržet na dýchacích přístrojích."
"To... to je zlé," řekl Uruha víc než upřímně. "Pojedeš za ním?" zeptal se a zadíval se mu přímo do očí, které byly zarudlé od slz.
"Ne," Ruki se rozhodl. Nepojede za Shouem. "Vyřiď jim... že mám důležitější věci," Ruki polkl poslední slzu a aniž by se na Uruhu podíval odešel do ložnice.
"Tak to je zlé..." Uruha si začal postupně uvědomovat co způsobil svými slovy. Možná je to moje vina... začal uvažovat. Je dost možný, že Shou skočil pod auto úmyslně... nejsou žádní svědci nehody... jsem vrah...
_______________________________________________________________________

Corciliena · Posted: Thu 18:00, 05 Oct 2006 Post subject:

Tady byla taková malá krize, já a lékařství, to nejde k sobě XDD a to mám bižuli ráda XDDDDDDDDDDD navíc napravit, jak je to všechno zamotané ...XDDDDDDDDDDDDD to neumimXDDDDD

_______________________________________________________________________
Tora, Hiroto a Nao mlčky seděli v čekárně, každý zahloubaný do svých myšlenek, ale nikoho z nich nebyly příliš pozitivní. Hiroto seděl s hlavou mezi koleny, Nao si opřený o zeď nervózně hryzal ret a Tora usilovně pozoroval zem, takže si ani nevšiml, že se Saga vrátil. "Kdes byl?" zeptal se Tora, když ucítil dotyk na rameni. Bylo mu hned jasné, kdo to je. "Byl jsem ... zavolat ... Rukimu ..." "Zase?" Saga neodpověděl, pouze těžce dosedl vedle Tory. Tmavovlasý kytarista k němu konečně zvedl pohled a unaveně zazíval. "Měl bys se jít vyspat, já tu zůstanu přes noc. Budu ti hned hlásit, jestli ..." "Zůstanu tady." zakroutil hlavou Tora. "Promiňte, že jsem hned nezavolal. To bylo v tu chvíli to poslední, na co jsem myslel ..." "V pořádku." odpověděli postupně. Padlo ticho, přerušované jen nepříjemným vrněním spořivky na stropě. "Myslíte, že nás za ním pustí?" ozval se Hiroto náhle. "Teď asi ne." zakroutil hlavou Nao. "Ale stejně tu budu sedět, jak dlouho to půjde." "Jak mu je?" ozval se další hlas. Všichni trhli hlavami za ním. Stál tam Uruha, vypadal nervózně, levou rukou se držel za loket druhé ruky a zamračeně se hryzal do rtu. "Co ty tady?" vytřeštil oči Saga. "Ruki mě sem poslal. Nepřijde." To, že měl vyřídit, že měl na práci důležitější věci, radši zamlčel. Tohle by jejich vzájemnému vztahu moc nepomohlo. "Hajzl zasranej! Alespoň tohle pro Shou-a udělat mohl!" zanadával si Hiroto, přestože tohle nebyl jeho styl. Všichni si ho pamatovali jako energického a optimistického. Uruha si stiskl kořen nosu. "Myslím, že vám budu muset něco vysvětlit. A hezky od začátku ..."
Když skončil, nejistě přejel pohledem všechny známé tváře. "Takže ... jsem dobře pochopil, že byl Shou pro Rukiho jen hračka?" zamračil se Hiroto nadmíru znechuceně. "Možná ... zezačátku ... pak ... byl divný. A rozchod vzal ... těžce." řekl uruha se sebezapřením. Nechtěl jim všechno vyslepičit nebo snad zradit Rukiho, ale něco ho nutilo, aby jim to vysvětlil. Nao si tiskl spánky a pak složil hlavu do dlaní. Saga třel rukama o sebe, nevěděl, co si o tom měl myslet. "A ty se domníváš, že je tvoje vina, že Shou-a porazilo auto?" zeptal se Hiroto znova, jako by se ujišťoval, jestli mu ještě fungují ty poslední zbytky mozku, co mu po takovém šoku neodumřely. Tentokrát Uruha neodpověděl a sklonil hlavu. Saga zpozoroval, jak Tora ztrácí sebeovládání. Se zavřenýma očima se snažil zhluboka dýchat, ale moc se mu to nevedlo. Saga ho chytil za ruku a starostlivě na něj pohlédl. "Jdu ven. Na vzduch. Hned jsem zpátky." rychle se zvedl a skoro vylítl ven.

rehnii · Posted: Thu 18:33, 05 Oct 2006 Post subject:

______________________
Uruha nevěděl co dělat. i když jim už řekl všechno, necítil se o moc lépe. Naopak se cítil hůř.
"Já..." začal nejistě, ale když uviděl pohledy ostatních radši zmlkl.
"Nao... zajdi za Torou, jestli je ok." Nao přikývl, ale Saga se zatvářil zklamaně. Hiroto se ušklíbl.
"Nebo... jdi tam radši ty," změnil Hiroto své rozhodnutí. "Mám dojem, že to zvládneš líp..." dodal s naprosto nevinným výrazem ve tváři. Nao opět přikývl.
Saga se nejistě zavrtěl.
"Běž," Nao ho pobídl.
"Dobře... ale kdyby bylo se Shouem něco nového. Okamžitě dejte vědět." Nao i Hiroto přikývli.
Saga vyše nejistě ven, uviděl Toru ležet na lavičce a dlaní si stínil oči. Přistoupil k němu a lehce se ho dotkl.
"Toro?"
"Ano?" Tora se tvářil naprosto klidně.
"Jsi... v pohodě?" Tora přikývl.
"Jsem... jen... mám z toho hrozně špatnej pocit... je tam ještě Uruha?"
"Jo je... sedí tam jako hromádka neštěstí... sle nikdo se s ním nehodlá bavit,"
"To je dobře... to co udšlal, byla pěkná podpásovka."
"třeba to nemyslel zle - "
"Uvědomuješ si, že možná kvůli němu Shou skočil pod auto?" Saga nasadil nechápavý výraz.
"Co tím myslíš?"
"Myslím tím to, že nám neřekl úplnou pravdu. A taky co my víme... jestli ho pod to auto nestrčil sám... nejsou žádní svědci,"
"ty jako myslíš... že ho chtěl zabít?" Saga vytřešti oči.
"ne... já nevím... možná jo... ne, nemyslím si to," zavrtěl Tora hlavou. "Ale nejsou žádní svědci... kdo ví jak to bylo... třeba se pohádali... a on.."
"Co on?"
"Já..." Torovi se vrhnuly do očí slzy.- "Proč sakra zrovna Shou? Sakra copak ten zatracenej tam nahoře, neví, že ho mám sakramentský rád?" Tora se snažil zahnat slzy, ale nedařilo se mu to. "jestli zemře..."
Saga ho jemně chytil za bradu. "Nezemře... nesmí..." dal mu pusu na tvář a sklopil oči. "Nevím jak to dopadne, ale... on nezemře... to by nám neudělal..."
Tora přikývl.
"Nikdy jsem se nemodlil... ale teď... prosím všechny svatý, aby se uzdravil,"
_______________________________________________________________________

Corciliena · Posted: Thu 18:58, 05 Oct 2006 Post subject:

Alice Nine odložila všechny koncerty a na několik týdnů jako by se vytratila z povrchu zemského. Do pošty kapely samozřejmě denodenně přicházely tisíce dopisů, už od doby, co se článek o Shou-ově nehodě poprvé objevil v novinách. Doktoři statečně odolávali návalům fanynek u dveří nemocnice a zbývající členové kapely dál pilně trénovali instrumentální verze písniček a každou volnou chvíli vysedávali u Shou-ova lůžka. PSC Tour se odložila na dobu neurčitou - přece jenom, Shou byl opravdu důležitý článek skupiny a celé společnosti. Aby Arisino album mohlo vyjít, chyběla jedna malá bezvýznamná písnička, aby to vyplnilo délku alespoň 50 minut. Skupina se rozhodla, že se pokusí složit vlastní text a pak ho nějak dát dohromady společně. Jediný Nao definitivně odmítl zpívat, že ho k tomu nedonnutí ani náhodou. "Pro Shou-a, lidi, pro Shou-a!!!" popoháněl je Hiroto, za ty čtyři týdny zase energický jako dřív. Přesto se to na všech trochu podepsalo, a i když to vypadalo, že se vše vrátilo - v mezích - do normálu, chovali se tak jen navenek. "Faitooo!" zazíval Saga a protřel si oči. Pak na sobě ucítil Torův pohled. Nechápavě pozvedl obočí. "Si roztomilej." usmál se na něj kytarista. Saga na něj vytřeštil oči. "Přestaňte se tady cukříkovat, hrdličky, nemůžu se soustředit!" okřikl je Nao pobaveně. Torovi začal vrnět mobil. Všichni k němu zvedli pohled a chvíli bez reakce zírali, jak se díky vibracím za tónu Velveta otáčí dokolečka. Pak se Tora donutil mobil vzít do ruky. Jediný pohled na displej ho natolik zaskočil, že hovor málem odmáčkl. "Moshi moshi?" dostal ze sebe. Po pár vteřinách mu vyloženě spadla čelist. "Opravdu? Děkuju! Hned jsme tam!" dostal ze sebe, radostí až v sedmém nebi. Položil hovor a omámeně zíral před sebe. Pak se zvedl a proti svému zvyku začal něco zpívat a poskakoval jako šílenec. "Dělejte! Zvedejte zadky! Shou se probudil!" vybafl na ně, když si všiml, jak ho pozorují.

rehnii · Posted: Thu 19:16, 05 Oct 2006 Post subject:

_______________________
Alice Nine dorazili do nemocnice téměř okamžitě. Cesta jim zabrala pouze 20 minut jízdy autem. Nao dobrovolně převzal místo řidiče a vypálil to takovou rychlostí, že Hiroto málem proletěl předním sklem. Jeho vyjeknutí Toru hrozně pobavilo.
"Já ti říkal, že se ti to jednou vrátí," zazubil se a sledoval Hirota jak si ohmatává celé tělo jestli si něco nezlomil.
Náhle se zastavil na jednom místě a začal celé místo ošahávat.
"Co blbneš woe?" vyjekl tentokrát Tora a pozoroval Hirota jak si "hrabe" v kalhotech.
"Nic," odpověděl Hiroto jakoby to byla běžná věc. "Jen si něco upravuju,"
"Aha," odpověděl Tora. "A to si to upravuješ mezi nohama?" pozvedl obě obočí.
"Jo vadí? Chceš mi to snad upravit sám?" odsekl Hiroto naštvaně a Nao vyprskl smíchy. Saga mlčky koukal z okýnka. Tora si toho všiml a sám pro sebe se usmál. "Všechno bude dobré," zašeptal Sagovi do ucha a otočil se k druhému okýnku.

...

Jakmile vešli do Shouova pokoje zarazili se. Mysleli, že když doktor volal, že se Shou probral a je mu lépe, že bude i lépe vypadat.
Nevypadal.
Po celém těle měl modřiny a škrábance a část hlavy obmotanou obvazem. Pod levým okem měl velký monokl a jednu nohu v sádře. V krku měl zavedenou trubičku pro lepší dýchání.
"Ty teda vypadáš," usmál se Tora, aby Shoua povzbudil. Ten mlčky ležel a zíral do stropu.
"Jak ti je?" zeptal se Saga a doufal, že si tu otázku Shou nevyloží špatně.
Shouovi náhle ztekla slza z oka. Rychle zavřel oči jakoby nikoho nechtěl vidět.
"Mohu s vámi mluvit?" vstoupil doktor do pokoje.
"Ano? Co se děje?" zeptal se Nao.
"Proč nemluví?" zašeptal Hiroto.
"Pojďte se mnou na chodbu." odvedl je z místnosti do bílé dlouhe chodby. "Mám pro vás velmi špatnou zprávu."
"Jakou?" vyhrkli všichni najednou.
"Váš zpěvák přišel o hlas."
Všichni vytřeštili oči a nedokázali nic říct. Byli v šoku.
"Je.. je to trvalé?" odvážil se zeptat Tora.
"Ne," doktor se křečovitě usmál. "Ale je to zlé. Minimálně půl roku nebude moct zpívat."
"COŽE?!"
"Bohužel. je mi líto. Operace měla na svědomí částečné poškození hlasivek. Buďte rádi, že to není trvalé."
"Do prdele," ulevil si Nao.
"Také tu za ním byl nějaký... Ruka... nebo Ruki... ale jelikož nám odmítl ukázat doklady, sestra ho nepustila dovnitř."
"Ruki?" všichni se na sebe překvapeně podívali.
"Vy jej znáte?" zeptal se doktor.
"Radši bych ho neznal..." zamumlal Hiroto.
_______________________________________________________________________

Corciliena · Posted: Thu 20:24, 05 Oct 2006 Post subject:

"Za jak dlouho ho pustíte?" zeptal se Saga. "Nebude to dřív jak za měsíc." odpověděl. Tíživé ticho přerušil až Hiroto. "Vypadá to, že nás nevidí rád ..." "Musíte ho pochopit. Musí se se vším nejdřív vyrovnat. To, že byl v kómatu něco přes měsíc a že přišel o hlas, třebaže dočasně ..." Saga kývl. "Zkusíme to zítra." řekl za něj Tora. "Toho ... Rukiho za ním nepouštějte ... neulehčilo by mu to." smutně si povzdechl Nao. Doktor kývl, zvyklý na zvláštní požadavky pacientů nebo jejich příbuzných a tím pádem odvyklý se ptát a strkat nos do cizích věcí.
Saga zamyšleně seděl na gauči, opřený o Toru, který měl kolem jeho pasu přehozenou ruku. Nějak nevnímal film, na který se snažili dívat. Když se před nemocnicí rozloučili s Naem a Hirotem, kteří byli i přes všechno veselí natolik, že to museli jít zapít, odřekli jim to, takže šli sami. "Hlavní je, že se Shou probudil. A že je v pořádku ..." řekl Tora, jako by mu četl myšlenky. Saga přikývl. Nadzvedl se díky Torovu rameni a vtiskl mu lehký polibek na tvář. Skoro až provokativní. Bylo mu jasné, že se toho kytarista chytí. Tora si ho vysadil na klín a vášnivě spojil jejich rty. "Zůstaneš na noc?" tiše mu zašeptal Tora do ucha mezi polibky. Podtónu v jeho hlase nemohl Saga vzdorovat. Dalo se říct, že to spíše konstatoval než že se ptal.
Uruha poslední dobou přestal s kapelou vycházet, tedy spíše s dvěmi osobami tam. Aoi byl stále nabručený a Ruki se choval divně. Nic mu nešlo, byl roztěkaný a choval se, jako by měl paranoiu. Když se ho Reita zeptal, jestli se něco stalo, ošklivě mu odsekl. Zkoušky začaly být pro Uruhu skoro až utrpením. Snažil se to vydržet, ale nemohl se na Aoie podívat, aniž by se mu nenahrnuly i po takové době slzy do očí. Při cestě garáží přemýšlel, kdy nastal ten zvrat. Dřív spolu všichni tak hezky vycházeli. Smutně si povzdechl, odemkl auto dálkovým ovládáním a naházal na zadní sedadla kytary. Napůl si sedl do auta a zapálil si. Nikotin ho v mezích uklidnil. "Uruha-san!" uslyšel někoho zavolat. Vystrčil hlavu v auta a rozhlédl se kolem. Uviděl přibíhat Sagu. Zastavil těsně u jeho vozidla, divže to do něj nenapálil. "S-s..." nabíral dech. "Shou se probudil. Myslel jsem si, že tě to bude zajímat." Uruha málem spolkl zbytek doutnající cigarety.

rehnii · Posted: Thu 20:49, 05 Oct 2006 Post subject:

________________
Uruha se zakuckal a začal prskat nikotin. Saga se musel sám pro sebe zasmát. Takovej hezoun a takovej trouba.. ušklíbl se a bouchl Uruhu do zad.
"Ok?"
"Uh.. kuck... kuck... jo, už je to v poho,"
"To jsem rád,"
"Takže Shou se probral? Jak je na tom?"
"Nic moc... vypadá jak přejetý tankem," Saga se křečovitě usmál. "Ale co je nejhorší, dočasně přišel o hlas,"
"Cože?!"
"Jo... půl roku nebude moct zpívat... možná se rozmluví dřív, ale záleží jak moc bude chtít... vypadal, že ztratil smysl života..."
"Do prdele," Uruha si promnul oči. Byl unavený a vystresovaný. "S kapelou to jde taky z kopce... uvažoval jsem... že odejdu..."
"Co? To přece nemůžeš..." namítl Saga.
"Udělal jsem chybu, Shou si zaslouží omluvu,"
"Proč chceš odejít?" přerušil ho saga.
"Ruki... Aoi... všichni se chovaj odměřeně... jediný kdo je v pohodě je Kai a reita... nechápu to... jak se všechno mohlo tak podělat..."
"Nikdo z nás to nemá lehké... pamatuji si ještě jak jsem po Shouovi uklízel skleničky," saga se zasmál. "Joo to byly časy,"
"Ruki si myslí... že za všechno může, tím to je," začal Uruha. "Ví, že kdyby se tenkrát nerozešel se Shou-em, bylo by vše v pohodě."
"to je možný..." Saga si mnul bradu. "Ale věřím, že až se Shou uzdraví... Vrátí se to so starých kolejí..."
"Buď to nebo se oběsím..."

...

Shou už ležel několik týdnů na JIPce. Jeho stav se rapidně zlepšoval - modřiny a šrámy postupně mizeli, noha se postupně uzdravovala, monokl zmizel a obvaz mu už sundali.
I přes poničený účes se cítil relativně dobře. Fyzicky. psychicky byl úplně zničený.
"... a..." zkoušel mluvit, ale vydával jen sípavý zvuk. Celé týdny nedokázal vyslovit nic než sípavé A. V hlavě se mu rojily myšlenky... konec jeho kariéry... konec Gazette...
"Shou?" Shou pohlédl ke dveřím. Překvapením rozšířil panenky, ale nemohl nic říct.
"Přemluvil jsem sestru... aby mě sem na chvíli pustila..." Shou nemohl víc než přikývnout.
"Chci se jen rozloučit. Choval jsem se jako idiot. Ale... když vidím co jsem způsobil, nemůžu tady dál být. Rozhodl jsem se odjet hodně daleko. Do Evropy. Mám takový pocit, že Uruha chce odejít... kai říkal, že o tom s ním hodněkrát mluvil... takže se gazete nejspíš rozpadnou.." Shou zmateně zamrkal. Do očí se mu drali slzy. Konec gazette? Ruki pryč? V Evropě?
"Chci se ti omluvit. Sayonara, Shou-sama," Ruki se otočil a téměř vyšel ze dvežří, když v tom...
"Ruki..."
Ruki se přewkvapeně otočil. Shou ležel na posteli a natahoval ruku. Z očí mu tekly slzy. "Ruki..." volal jeho jméno. Jeho hlas byl tichý, ale slova byla jasná:
"Miluji tě... Ruki,"
_______________________________________________________________________

Corciliena · Posted: Thu 21:22, 05 Oct 2006 Post subject:

Ruki zůstal stát na jedné noze, protože se zastavil uprostřed kroku. "Ty ... ty ... už mluvíš?!" vyjekl. I přes všechny jeho negativní pocity se na něj usmál. Musel. Shou seděl na posteli, držel se za krk a měl překvapeně pootevřenou pusu. Až mu z toho přestaly téct slzy. Když si všiml, že Ruki stojí na místě, kývl k židli u postele. Ruki se na ni váhavě posadil. Shou se opatrně posunul k nočnímu stolku, otevřel první šuplík, vytáhl blok a tužku. Rychle našel prázdnou stránku, otřel si oči a pustil se do psaní. Ruki se mu skoro fascinovaně díval na tvář a vnímal ji, jako by tam ty modřiny vůbec nebyly, sám si to neuvědomil, až když Ruki zpátky zvedl hlavu a když mu podával blok, vykulil na něj oči. Shou nepatrně zčervenal a odklonil pohled. Ruki se podíval na papír. "Není to ani kvůli tobě, spíš kvůli Aoiovi." četl nahlas. Tázavě na Shou-a pohlédl. Ten mu naznačil, ať čte dál. "S Uruhou jsme se usmířili, když se přišel omluvit. Nebudu vysvětlovat proč. Možná až budu moct mluvit. Uruha mi vyprávěl, jak to u vás je. Chtěl odejít tak jako tak, ať by si ty opustil skupinu nebo ne, nesnese pohled na Aoie, který se k němu nechová zrovna hezky. Nenech Gazette rozpadnout, dalo vám tolik práce, než jste se společně dopracovali tam, kde jste teď. Nevzdávej se." dočetl. Prošel si to očima ještě několikrát, zatímco Shou čekal na reakci. Dveře od pokoje se otevřely a dovnitř vešel Hiroto se Sagou a Torou v patách. Ruki se na ně trochu bojácně podíval. Jamile ho Tora postřehl, do tváří se mu nahrnula rudá barva a už otevíral pusu. "Ne-nehádat!" vykašlal Shou ztěžka. Tři členi Arise na něj vykulili oči.

rehnii · Posted: Thu 21:53, 05 Oct 2006 Post subject:

________________
Tora, Hiroto a Saga zůstali překvapeně stát.
"Shou... ty už mluvíš?" zeptal se Saga překvapeně.
"Trochu..." zasípal Shou a hned toho litoval. Pro jeho hlasivky to bylo stále namáhavé.
"Skvělý!" Tora nadšeně seřvel ruku v pěst. "Jo!"
"A už to ví doktor? Kdy tě pustí?" Shou se natáhl pro psapír a tužku a a odpověděl: Do měsíce... když to půjde dobře... doktort říkal, že jak poprvé promluvím... do pár týdnu zas budu mluvit jakoby se nic nestalo...
"no to je skvělý" usmál se Hiroto. Sagovi se štěstím rozzářili oči.
"No... tak já půjdu," ruki chtěl vstát, ale Shou ho chytil za ruku.
"Prosím... neodcházej," zašeptal. Ruki se podíval na ostatní, Hiroto, jako momentální leader skupiny, přikývl.
"Dobře," Ruki se usmál. "Ale ty odpočívej... musel si se hrozně namáhat," Shou přikývl. Cítil se bezmocně jako malé dítě a hrozně se těšil domů a až zase začne zpívat.

...

"Aoi! Já už takhle dál nemůžu sakra! Co sem ti udělal.... co?" uruha nešěťastně rozmáchl rukama a málem schodil vázu.
"Uruho... na tohle nemám čas,"
"V posteli si na mě čas měl..."
"Řekl jsem ti, že jsem byl opilý!"
"Jo jasně a v opilosti běžně taháš členy kapely do postele a ošmatáváš je, co?" Aoi zrudl.
"měl jsem opravdu hodně přepito. A ty se tak moc podobáš holce..." rýpl si Aoi.
"Zmlkni! Tak to vůbec nebylo a ty to víš!"
"Bylo... jen ty si nedokážeš připustit pravdu... ne všichni jsme tu na chlapečky... to, že si to Ruki rozdával se Shouem neznamená, že já skočím do postele k tobě."
"Aoi..." Uruha to nechápal. Co to sakra bylo s Aoim?
"Hele svý už jsem řekl. Teď chci chvíli klidu, jasný?"
"Aoi... to přece... nebyl jen omyl... cítil jsem jak moc mě chceš... kdybych... kdybych tě tenkrát neodstrčil... tak ses se mnou vyspal..."
"Nedělej z toho něco víc, jasný? Byl to omyl, zapomenem na to.."
"Aoi..."
"Zapomenem, rozumíš?" Uruha se začal pomalu přibližovat k Aoimu.
"Aoi... já..."
_______________________________________________________________________