Japanese Rock

rehnii · Posted: Mon 19:22, 11 Dec 2006 Post subject:

Jen to bylo vtipné XD

Lina.Lina · Posted: Mon 19:27, 11 Dec 2006 Post subject:

já a vtipná???? "kouká jako vejr"XDDDDDDDD

rehnii · Posted: Mon 19:29, 11 Dec 2006 Post subject:

Jojo

Lina.Lina · Posted: Mon 19:33, 11 Dec 2006 Post subject:

arigatttoooouuu "červená se" XDDDDDDD

Isaaca · Posted: Tue 21:09, 12 Dec 2006 Post subject:

tak jenom asi se pomalu blížím k nějakému závěru... už se mě trochu rýsuje tak uvidíme jak se mě to nakonec dorýsuje^^ protože se bojím abych se nezačala tak nějak "opakovat v ději"... další část je tu

----->

Toho dne večer.
Miyavi byl celý den zavřený doma. Zkoušel skládat písničky. Docela se mu dařilo. Tak měl aspoň z něčeho radost.
Když se připravoval ke spánku nechtělo se mu ulehnout do postele. Cítil se jako malé dítě, ale měl strach. Proto zůstal v obývacím pokoji, který si konečně uklidil. Pustil televizi a rozsvítil lampičku. Sledoval nějaké anime, ale začalo ho nudit a tak přepnul na jiný program. Zrovna to byl hudební kanál a zrovna mluvili o skupině Gazette.
Miyavi tam viděl Reitu a začal na něho myslet. Usilovně na něho myslel. Sice byl trochu rozhněvaný, kvůli tomu rozloučení… ale myslel na něho.
Gazette skončili ze zkoušením. Už se stmívalo. Dneska u toho strávili opravdu dlouhý čas. Ruki se konečně vyspíval ke své spokojenosti a nazkoušeli si svůj nový song. Každý z členů se cítil zase jednou dobře. Měly dobré pocity ze svého výkonu.
Aoi s Uruhou to všem dávali dost okatě na odiv. Líbali se tam před všema, blbli tam zase se svými kytarami a samozřejmě působili jak malý kluci. Kdy Aoi si rozbalil ještě svoje lízátko, které mu dal Uruha. Jenže Uruha chtěl líznout! Zato Aoi mu ne a ne dát!!!
To se tam mohli pomlátit. Nakonec je Ruki usměrnil. Kai pak k nim měl takový malý proslov o chování… jak ovšem bylo poznat nic si z toho nedělali!
Ruki tajně pozoroval Reitu. Už to ovšem přetrpěl a snažil se na Reitu definitivně zapomenout. Nevěděl jak to zvládne, ale rozhodl se! Ještě si dovolil poslední „hentai“ pohled. Přitom si pomyslel: „Ten Reita má boží zadeček… *ouuu*“ Pomalu odvrátil svůj zrak a už si slíbil, že se tímto způsobem na Reitu nikdy nepodívá!
„Ruki nechceš odvést??“ Najednou se zeptal Kai.
„Jo dík. To se mě docela hodí, protože jak víš jsem přišel pěšky a teď večer se mě už domů nechce jít…“ Kai to moc dobře věděl, proto se ho také zeptal.
„Tak fajn počkám v autě.“ Ještě zaběhl do kuchyňky zabalil zbytek štrůdlu co upekl a co kluci nesnědli aby si jej vzal domů.
„Ahoj Reito.“ Prohodil při odchodu. Reita pozdrav opětoval. Aoi s Uruhou se vypotácely celí vysmátí. Konečně se Uruhovi podařilo ukecat Aoie, aby mu dal blíza tak byl spokojený!
Reita zůstal sám. Nevěděl jestli má jít za Miyavim a nebo jestli má jet domů. Po delším přemýšlení se rozhodl dojet k Miyavimu. Bál se že bude Miya buď už spát a nebo, že na něho bude tak trochu naštvaný…
Cestou v autě přemýšlel o všem co se v poslední době událo. Bylo toho strašně moc! Moc na to, že před tím incidentem ve výtahu neměl skoro páru jak moc dokáže milovat jedinou osobu… ale taky se mu potvrdilo něco v čem si nikdy nebyl jistý. Potvrdilo se mu to, že i jeho někdo miluje!
Před Miyaviho domem Reita chvíli stepoval než se odvážil zazvonit. Viděl, že se ještě svítí tak cinknul. Po chvíli se otevřely dveře. Stál v nich Miya měl jen pomačkané trenýrky se srdíčkama a velice kavaiii úsměv. Nejspíš si dneska měnil barvu svých vlásků, protože je měl už zase černé a teď celé rozcuchané. Trčely mu do všech stran. Při otvírání dveří, ale nevypadla rozespale, spíš tak nějak smutně.
„Reii-chan.“ Usmál se.
„Můžu dál??“ Miya pootevřel dveře a Reita vstoupil. Vypadalo to tam jako dřív. Nebylo ani památky po tom děsivém bordelu, který tam měl.
„Díky že si přišel.“ Poděkoval Miya se sklopenou hlavou. Reita k němu přistoupil a objal ho.

Corciliena · Posted: Tue 21:14, 12 Dec 2006 Post subject:

aaaa, dal mu blíza xDDDDDDDDD

wheeeeeeeeeeeeeeeeee, kawaiii

rehnii · Posted: Tue 21:16, 12 Dec 2006 Post subject:

Skvělýýýýýýýýýýýýýý! Tohle mě dostalo do kolen --> Ten Reita má boží zadeček… *ouuu*

Isaaca · Posted: Tue 21:28, 12 Dec 2006 Post subject:

Lina.Lina · Posted: Tue 21:34, 12 Dec 2006 Post subject:

jasně jíst se to nedá XDDDDDDDDDDDDD

Corciliena · Posted: Tue 21:51, 12 Dec 2006 Post subject:

Isaaca · Posted: Thu 20:42, 14 Dec 2006 Post subject:

tak další psaníčko odemě je tu^^

Objímali se dlouho. Někdo by myslel, že je to celá věčnost. Ta to ovšem nebyla. Byl to jen čas, který oba potřebovali na smíření se vší. Se vším co se událo. Když ho Reita pustil. Miyavi se usmíval a ten večer se nepřestal usmívat.
Pustili si nějakou komedii a smáli se celý večer. Miyavi připravil malé občerstvení a vše vypadalo, jako před tou jejich hádkou.
Uvnitř nich to tak ale nebylo, každého to změnilo a Miyavoho nejvíc.
Miyavi najednou vypnul televizi. Ztlumil světlo a pustil nějakou příjemnou instrumentální hudbu.
„Miya-chan to nemusíš….“ Miyavi začal hladit Reitu zprvu po obličeji. Sejmul mu jeho pásku, která zakrývala nosánek… do kterého se Miya na chvíli zakousl (ale jako jemně..). Normálně by Reita neváhal a svalil Miyu na zem. Jenomže teď to nebylo jako jindy! Miyavi prudce rozepnul poklopec od kalhot u Reity. Reita se ani nepohnul. Jenom Miyu pozoroval. Věděl moc dobře, co chce dělat!!! Nevěděl proč… proč právě teď a z ničeho nic!!!
„Proč Miya-chan??“ Jemně ho uchopil za ruku. Miyavi zdvihl zrak k Reitovi. Nic neříkal. Nic. Mlčel jako ryba a jen těkal očima.
„Proč??“ Opakoval svou otázku Reita. Miyavi vstal a sedle si Reitovy na klín a přitiskl se na jeho hruď.
„Já jenom chci abys věděl jak moc... jak tě mimluju!“
„Ale já to vím… už jen proto, že si mi odpustil…“ Začal se prohrabovat v jeho rozčepýřených vlasech.
„Ale… já vím jak jsem se dneska zachoval… a vím, že si to nemyslel špatně….“ Reita věděl, že mluví o tom polibku v autě. Proto tentokrát Miyu nedržel, jen se k něm lehce naklonil a políbil ho. Jemně a pomalu. Čekal jestli Miya sám od sebe na tento polibek odpoví. Miyavi se konečně uvolnil. Celý se poddal Reitovu něžnému zacházení.
Tento večer nebyl ve znamení sexu nýbrž něžností, kterými si dokazovali jak se milují. Vnímali jeden druhého. Povídali si smáli se a mazlili. Jejich těla byla blízko sebe. Miya se tulil k Reitovi jako malá neko, lísal se k němu.
Tento večer Miyavi už neplakal. Vůbec si nevzpomněl na to, co se mu stalo. Reita sice na Miyaviho těle stále viděl modřiny… ale už nebyly tak znatelné jako toho večera… už nebyl tak citlivé na doteky. Na doteky, které toho večera nebrali koncí.
U Rukiho doma: Kai ho přivezl a proto Ruki ze zdvořilosti pozval Kaie aspoň na šálek čaje. Kai s úsměvem ve tváři pozvání přijal. Měl radost. Raději se Rukiho už nevyptával na Reitu a jen se bavil o práci. Jenže Ruki tento styl hovoru stočil jiným směrem.
„Tak co ty Kai, jak si na tom ty a je nějaká slečna na obzoru??“ Kai polkl ještě vařící doušek čaje. Zakuckal se. Ruki se trochu lekl a tak ho poplácal po zádech. Kai celý zčervenal. Pak se uklidnil.
„Já *etoooo* já nic.“ Přitom pozoroval jak se vznáší kouř nad hrnkem. Ruki nechápal Kaiovi rozpaky. Tak ho raději těmito otázkami už nezatěžoval. Sám si začal popíjet svůj šálek čaje.

Corciliena · Posted: Thu 20:57, 14 Dec 2006 Post subject:

rehnii · Posted: Thu 21:46, 14 Dec 2006 Post subject:

Kai miluje Rukiho *.* XDDDDDDD gomen to je blbý vtip XDDDDDD wheee kai má holkuuu? Nebo nee? Chci pokračování *-* XD

Isaaca · Posted: Thu 22:00, 14 Dec 2006 Post subject:

Isaaca · Posted: Fri 21:43, 15 Dec 2006 Post subject:

tak tady je pokračování... jsem se zase nějak rozepsala...

Po dopití se velice rychle Kai odporoučel. Rukimu to bylo divné. Skoro nikdy neviděl Kaie tak nervózního. Sám vždy chtěl vědět vše a když přišlo na něj, tak byl sám takový nevyrovnaný.
„Ahoj Kai.“ Zakřičel Ruki na odcházejícího Kaie. Kai se pomalu otočil zamával a nasedla do auta a odjel.
Rukimu ještě chvíli vrtalo hlavou co to s Kaiem bylo. Pak se rozhodl jít spát a už na to nemyslel. Snažil se nemyslet na nic. Jen si v duchu přehrával texty písniček. Docela rychle upadl do spánku, který měl klidný a nerušený.
Druhého dne se Aoi s Uruhou zastavili u Kaie doma.
„Co chcete kluci??“ Divil se. Oba zalezli dovnitř. Kai jim naservíroval snídani a přitom nechápal jejich ranní návštěvu.
„*Noo* chceme s tebou mluvit.“ Oba na Kaie tak šibalsky mrkli.
„O čem?“ Divil se.
„O tobě hošánku!“ Pravil Uruha a ukazoval na něho prstem.
„Proč??“ Vykulil obě oči div mu nevypadli.
„Jde nám o tebe…. Ty se o nás všechny tak hezky staráš…. *etooooo* no a tady Aoi mě něco řekl a já nevím, ale začínám si myslet, že má pravdu…. Tak si to chceme ověřit.“
„Jakou pravdu a o čem??“
„Kaiiiku řekni, šel bys s námi dnes večer ven??“
„Ale tím nic nezjistíte?? Nebo ano??“ Oba se pousmáli.
„Možná…“
„Takže se mě vlastně chcete zeptat, jestli s vámi půjdu večer ven??“
„Vlastně ano.“ Odsouhlasili jeho otázku.
„Tak ano ale nechápu co tím zjistíte…??“
„Nech se překvapit!“ Naházeli do sebe zbytek snídaně a odešli. Kai za nimi zabouchl dveře a pořádně nic nechápal.
Najednou se Uruha s Aoiem objevili před Rukiho domem. Zaklepali. Nic. Zaklepali podruhé. Taky nic. Pak přikročili k ráznějšímu kroku a zazvonili. Zvonění zopakovali ještě třikrát něž se před nimi objevila postava. Shrbená rozcuchaná postava s kruhama pod očima.
„Co mě rušíte teď ráno!!!!?“
„Promiň Ruki, ale chceme s tebou mluvit.“
„To, to nemohlo počkat??“ Přitom si začal připlacovat svoje dready, ale moc mu to nešlo. Pozoroval je z pod spadlé ofiny, která mu zakrývala celé oči.
„Máš večer čas??“
„Večer čas??“ Opakoval jejich otázku.
„Jo, večer, jestli máš čas??“ Usmáli se.
„Kvůli tomu mě rušíte, vy bakani?!!!“ Přitom vylezl celý zádveří. Ještě, že je Uruha zachytil jinak by se zabouchli.
„Ono je to aspoň si myslíme…. že je to důležité.“
„Tak důležité…“ Znovu opakoval. Prohrabal se znovu ve sněti svých vlasů. Odhrnul si ofinu z čela a zvedl hlavu aby na ně pořádně viděl. Oba kytaristi znervózněli z jeho pohledu. Ruki zuřil, ale začal se ovládat.
„Tak jo.“ Přikývl jim.
„Tak my ti zavoláme… neboj jen se připrav na večer.“ A odešli. Ruki zmatený z jejich návštěvy netušil, co si má myslet. Zabouchl dveře a ještě zaplul do svého teplounkého pelíšku.
Teď se Aoi s Uruhou vydali na poslední zastávku. Tou se stal dům Miyaviho. Protože vydedukovali kde se právě Reita nachází.
Nezdržovali se žádným klepáním a rovnou zazvonili. Dveře se před nimi rozlétly dokořán a tam stál Miyavi zabalený v županu a za ním se na něho lepil Reita.
„Ahoj co chcete??“ Ptal se Miya.
„No jenom jsem se chtěli zeptat na jednu věc…. Budete mít večer čas??“ Miya s Reitou se usmáli.
„Tak asi ano.“ Odpověděl Reita. Přitom se pustil Miyaviho a šel blíž ke klukům. „Proč je to důležité??“
„No asi tak nějak… ještě nevíme přesně jak to dopadne… ale prosím přijďte samozřejmě spolu.“ Usmál se Aoi. Miya s Reitou tedy přikývli.
„Ještě zavoláme.“ Dodal Uruha a odešli.