Japanese Rock

Isaaca · Posted: Sat 22:15, 03 Feb 2007 Post subject:

Bou se konečně dostal z Terukova sevření. Oba se usmívali, ale nevěděli co říkat. Bou seděl zabalený v bílém prostěradle, jinak byl úplně nahý. Teruki chtěl vylézt z pod peřiny. Začal se rozhlížet kolem dokola.
„Co je?“ Otázal se Bou.
„*etooooo* Nevíš… kde jsou moje trenky?“ Bou celý zarudlí je vytáhl z pod prostěradla.
„Proč…?...jak?“ Divil se Teruki. Pak to radši nechal být, protože po tom co tady vyváděly, ty trenýrky mohly být kdekoliv, klidně mohli vyletět otevřeným oknem.
Bou seděl. Rukama objímal svá kolena. Měl holá záda. Teruki se k němu naklonil. Ze zad mu něžně schnul splývající pramínky vlasů a políbil ho. Pak vstal, oblékl se a odešel dolů.
Bou stále seděl zabalený v prostěradle a hlavou mu probíhalo to, co se mezi nimi stalo. Pořád cítil Terukiho rty na svém ‚úplně‘ celém těle! Pořád nemohl zapomenout na ty jeho doteky… na to, jak jejich těla byla na sobě namáčknutá… jak cítili jeden druhého… jak cítil každé pohnutí… jak vnímal sebemenší Terukiho vzdechnutí… Při tom všem cítil něco, co s ženou nikdy nezažil.
Pak se odhodlal vstát. Stále zabalený v bílém prostěradle opatrně sešel do kuchyně. Venku se začalo stmívat. Teruki vařil kávu a přitom byl stále celý rozcuchaný.
„Konečně si vylezl…“ Podíval se na něho. Bou si sedl na židli v kuchyni. Teruki před něho postavil hrnek teplé kávy. „Dáš si?“ Bou přikývl. Uchopil hrnek za ucho a nejprve foukl a rozvířil hladinu, až kapičky vytryskly a zašpinily to bílé prostěradlo. Bou si toho však nevšímal. Opatrně se napil. Potom hrnek položil a pořád se jen koukal na Terukiho, který byl otočený ke kuchyňské lince a něco tam kutil.
Kanon byl stále na návštěvě u Miku-a. Právě hodovali na pizze, kterou jim donesl poslíček. Zrovna je vyrušil v malení na stole se kterým rychle se smíchem skončili.
„Kanone… já vím, že už je to ohraná otázka, ale nechceš tady dneska zůstat?“ Kanon s plnou pusou začal říkat něco, co mělo byt nejspíš „Hai…“ Přitom vehementně pokyvoval hlavou. Když sousto polkl Miku se mu vrhl kolem krku a obejmul ho.
„Miku-chan… co bys řekl tomu…“ Začal koktat Kanon. Miku ho pustil a začal vnímat to co říká. „…tomu…. Kdybychom spolu začali bydlet…“ Kanon to dořekl. Rychle ukousl další sousto pizzy aby nemusel dál nic říkat.
Miku seděl. Tvář měl kamennou. Kanon nevěděl co si má myslet. „Kanon-chan… to je jedna z nejkrásnějších věcí… co… o co… no co si mě kdy řekl…“
„Takže souhlasíš?“ Miku ho místo odpovědi začal vášnivě líbat. Když se odtrhnul. Kanon seděl na židli, měl zarudlá ústa a byl trochu špinavý od jídla… ale byl velice šťastný.
„Kanon-chan…“ Usmíval se Miku. „…si kawaiiii“ Kanon zrudl jako rak. Schoval svou tvář do dlaní. Přitom se usmíval.
*ttrrrrrrrrrrrrrrr* Rozezněl se Miku-ův telefon. On ho zvedl. Tam se ozval pan Kim.
„Tak mám pro váš jednu asi velice dobrou zprávu.“
„Tak rychle?“
„Hai… Já se činím jak to jen jde. Tak pokud souhlasíte, zítra vám podám hlášení i s podrobnostmi a možná i nějakými inkriminujícími fotografiemi.“
„Moc vám děkuji pane Kime. Opravdu chápu, proč vám říkají ‚Rychlík’.“
„No tak zítra přijďte do mé kanceláře. Pokud možno buďte tam přesně ve 13:00.“
„Spolehněte se budu tam i s penězi.“
„Na shledanou.“ Pan Kim zavěsil. Miku taky odložil telefon. Podíval se na Kanona.
„Tak zítra už budeme mít nějaké, prý zajímavé zprávy o Sumire.“ Usmál se.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Shinju · Posted: Sat 22:20, 03 Feb 2007 Post subject:

to jeee super časť!!! úplne!! XDDDD

Lina.Lina · Posted: Sat 22:30, 03 Feb 2007 Post subject:

woooooooooow nemám slov Issíííí..........to je tak kawaaaaaaai

Isaaca · Posted: Sun 20:42, 04 Feb 2007 Post subject:

„Mám pustit televizi?“ Zeptal se Miku. Kanon však zakroutil hlavou.
„Proč ne?“ Divil se Miku. Kanon však měl jiné plány ke kterým televizi opravdu nepotřebovali.
„Já myslím… že si dnešní noc užijeme i bez televize.“ Usmál se Kanon.
„Ale dneska dávají…“ Miku se zarazil. Konečně mu došlo čím, že se nejspíš bude chtít Kanon zabavit. „Ten horor…“ Klesl hlasem. Zadíval se na Kanona.
„Tak ty chceš radši vidět film?“ Usmál se Kanon. Vstal a zapnul televizi.
Miku teď seděl na pohovce a myslel si, že je největší idiot na světě. Horor opravdu začal. Kanon se usadil vedle něho. V rukou svíral mísu se zmrzlinou.
„Tady máme něco sladkého na zub.“ Usmál se. Vytáhl dvě lžíce.
„…ale Kanon-chan…“
„Chtěl ses koukat… tak se budeme koukat…“ Přitom odsunul Miku-ovu vlezlou ručku.
„Já sem…“ Začal se Miku vymlouvat, když v tom se stala první vražda. Kanon nadskočil pokaždé, když ten maskovaný muž bodl do ječící dívky. Najednou se mu povedlo upustit tu mísu se zmrzlinou na zem.
„Gomen…“ Miku-a to pobavilo. Rychle běžel do kuchyně a uklidil to. Když se vrátil televize radši už nehrála. Kanon seděl na pohovce. Byl předkloněný a lokty se opíral o svá stehna. Vlasy mu zakrývaly obličej.
Miku si klekl před něho. Z obličeje mu odhrnul vlasy. „Já nemám rád horory…“ Prohodil Kanon. Miku se usmál. „To nevadí… tak se na ně nebudeme koukat…“ Znovu se usmál a přitom se vrhnul na Kanona. Začal ho líbat. Začal ho svlíkat a rozpínat mu kalhoty.
Na jiném místě ve stejný čas.
„Teruki ty… proč?“ Bou nevěděl jak se má zachovat, protože Teruki byl znovu u něj. Znovu ho líbal a hladil. Strhnul mu to zašpiněné prostěradlo.
„Bou… já nevím… ale cítím to tak…“ Vášnivé polibky přerostly v intimnější věci. V intimnější doteky a hlášky. Teruki vzal Bou a do náruče a odnesl ho zpět do ložnice.
„Polož mě… ještě se ti něco stane!“ Teruki se jen usmál.
„To nehrozí… jen se neboj…“ Přitom Boua přitiskl více k sobě.
Ráno. Ráno se Bou probudil. Ležel namáčknutý na Terukim. Oba byly nazí, odkrytí a bylo jim chladno.
„Kde je peřina?“ Divil se Bou. Teruki se rozhlédl. Koukl se pod postel. Koukl se za postel i před postel, ale peřina nikde. Bou proto vstal.
„Nekoukej se na mě tak!“ Osočil se na Terukiho. On však svůj pohled neodvrátil. Velice se mu líbilo jak je Bou stydlivý. Jak hledá něco co na sebe natáhnout.
„Neboj se… nestyď se… po tom co se tady událo…“ Bou se začal shýbat.
„Huráááá!! Mám peřinu.“ Peřina byla pod skříní. Bou jí vytáhl. Hupsl do postele. Přikryl se. Teruki se k němu namáčkl aby se taky mohl ohřát pod peřinou a oba ještě usnuli.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Sun 20:54, 04 Feb 2007 Post subject:

supeeeeeer .......kua co mám pořád psát XDDDDDD
je to pěknýý moc moc

Isaaca · Posted: Tue 12:18, 06 Feb 2007 Post subject:

Miku a Kanon se ráno probudili. Kanon ležel na pohovce a Miku vedle na zemi.
„Kolik je hodin!“ Vyděsil se Miku. Rozespalý Kanon pohlédl na hodiny.
„Je kolem dvanáctý…“ Miku se vylekal.
„Musíme za ‚Rychlíke‘!!!!“ Kanonovy chvíli trvalo, než si uvědomil o co jde. Pak se oba vymrštili. Oblékli se a hned běželi k autu. Miku nastartoval a vyrazili. Cesta trvala asi půl hodiny. Takže to stihly. Ještě před kanceláří měli chvíli čas. Oba se uklidnili. Vydýchali se a zaklepali.
„Jen vstupte.“ Miku otevřel dveře. V malé místnosti seděl za stolem starší muž. „Už jsem na vás čekal.“ Usmál se na ně. Na stole ležela velká obálka. „Posaďte se…“ Ukázal na dvě křesla přistavená před stolem.
„Děkujeme.“ Oba si sedli.
„Tak pánové… prosím otevřete tu obálku.“ Miku se podíval na Kanona.
„Otevřeš to?“ On jen zakroutil hlavou, proto se toho ujal Miku. Odlepil vršek. Otevřel a na stůl vysypal několik zvětšených fotografií a nějaké písemné dokumenty.
Pan Kim vstal ze své židle. Do ruky uchopil první fotografii. „Prosím, tady je slečna Sumire a vedle ní je pravý otec dítěte co čeká…“ Kanon se pořádně zadíval na fotografii.
„Vždyť to je ten muž… no ten… jak mě sní podvedla!!!“ Miku si toho chlápka také prohlédl a uvědomil si, že je to ten muž, se kterým vlezla ke Kanonvy do domu.
„Jak jste zjistil, že je otcem?“ Pan Kim jim podal ofocený papír z nemocnice.
„Tento papír musela vyplnit, když šla na vyšetření… no a jméno otce… nevyplnila ani jednoho z vás… ale ani nezaškrtla kolonku ‚OTEC NEZNÁMÍ‘. Tak jsem pátral dál a vyptával se. Zjistil jsem, že měla mužskou návštěvu…. A ejhle už jsem se dostal k cíli!.... Pak jsem je načapal spolu v inkriminujících polohách…. A nakonec jsem se přes její kamarádku Tomiko dozvěděl, že ten muž je pravím otcem dítěte!“
„Pane Kime moc vám děkujeme.“ Miku položil obálku s penězi na stůl. On si vzal tu obálku z důkazy a odešli.
„Co s tím teď uděláme?“
„Kanone… teď to použijeme proti ní!“ Miku se potutelně zasmál. Vytáhl telefon.
„Dobrý den tady Miku z An Cafe chceme poskytnout rozhovor a vyjasnit… to s tím údajným otcovstvím.“ Potom zavěsil. Podíval se na Kanona.
„Už si o vás nikdo nebude myslet, že jste nějaký ‚kdo ví co‘!“
„Tak já to zavolám Bouovi.“ Usmál se Kanon. Vytočil jeho číslo domů. Dlouho to nikdo nezvedal. Asi po pěti minutách vyzvánění.
„Co je…“ Ozval se rozespalý hlas, ale nebyl to Bouův hlas.
„Te..teruki?“
„Kanone… co chceš?“
„Já no chtěl jsem mluvit s Bouem.“
„Jo promiň… on je teď v koupelně… je to důležité…?“
„No docela jo…“
„Tak to řekni mě… jestli to nevadí…?“ A tak Kanon vše vypověděl Terukimu. On z toho měl nějak moc velkou radost. Kanonovi to bylo trochu divné, ale neřešil to. Pak zavěsil.
„On je u Boua Teruki…“
„No co třeba přišel na návštěvu…“ Prohodil Miku.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Chiqui · Posted: Tue 20:14, 06 Feb 2007 Post subject:

Uaa, opět krásné:) Už jsem se zmiňovala o tom, že je tu jen JEDNA povídka s Bouištem? :'(

Lina.Lina · Posted: Tue 20:36, 06 Feb 2007 Post subject:

Chiqui · Posted: Tue 20:50, 06 Feb 2007 Post subject:

Lina.Lina · Posted: Tue 21:20, 06 Feb 2007 Post subject:

Shinju · Posted: Tue 21:27, 06 Feb 2007 Post subject:

zrazu je Kai kawaii...no veď dobre....XDDDD

Corciliena · Posted: Wed 14:46, 07 Feb 2007 Post subject:

Hej, co dělá Kai ve fóru fanficu o an cafe xDDDDDD

/to říká ta pravá XDDDDDDDDD

/

Isaaca · Posted: Wed 20:04, 07 Feb 2007 Post subject:

Teruki zavěsil. Bou akorát vyšel z koupelny.
„Kdo to volal?“
„Byl to Kanon… a můžu ti říct jednu velice dobrou zprávu!“
„Jakou?“
„To dítě co Sumire čeká…. Není tvoje!!! Teď mě to řekl… prý si najali detektiva a ten to vypátral!“
„Já sem tak šťastnej!“ Vypískl Bou. Přitom skočil Terukimu kolem krku. Jeho mokré vlasy mu splývaly podél obličeje a padaly do očí. Když se vzdálil od Terukiho on mu je odhrnul.
Měly otevřené okno a tak se Bou trochu začal klepat. „Já radši zavřu to okno.“ Otočil se Teruki. Bou však místo toho, aby jej pustil, přitiskl se k němu. Přitom mu promáčel jeho košili.
„Bou-chan…“ Zarazil se Teruki. Bou ho však svíral.
„Já pořád nemůžu uvěřit… tomu… co se tady mezi námi stalo…“
„Doufám… že nejsi zklamaný!“
„Co tě to napadá… já jenom… co ostatní…?“ Přitom pustil Terukiho. On se otočil k němu. Pohlédl mu do očí.
„Jak, co ostatní…? Důležité je, co my dva...“ Tentokrát Teruki přitiskl Boua k sobě. „Co k sobě cítíme…“ Bou měl sklopenou hlavu. Nechtěl se Terukimu podívat do očí potom, co teď řekl. On ho však uchopil za bradu a hlavu mu vyzdvihl.
„Dívej se na mě…“ Bou se začal červenat.
„Teruki-chan…“ Octli se u zdi. Bou se o ní opíral. Teruki pořád svíral jeho bradu a díval se mu přímo do očí.
„Bou, to bude dobré…“ Usmál se. Bou znovu sklopil hlavu. „Ale tak Bou…“ Teruki stál těsně u něho. Pohladil ho po tváři a políbil. Pak přejel rukou po jeho mokrém stehně. Pevně ho uchopil a znovu Boua vášnivě líbal.
Miku a Kanon se radovali z dobrých správ. Proto si zašli spolu na oběd. Zvídavé oči lidí kolem nich je nijak netrápili. Věděli, že s těmi hroznými pomluvami brzy skoncují. Zítra vše uvedeme na pravou míru.
Kanon v té radostné euforii začal Miku-a líbat. Lidé je pozorovali. Miku byl trochu nesvůj… ale uklidňovala ho Kanonova bezstarostnost.
„Pánov… promiňte… objednáte si něco?“ Číšník je vyrušil zrovna když se Kanon začal rozjíždět.
Kanon se odtrhl. Posadil se ke stolu. Vzal si jídelní lístek ukázal na číslo pokrmu, který si dá. Rudnoucí Miku nebyl schopen si nic vybrat a tak Kanon rychle zareagoval: „Prosím to samé ještě pro Miku-a.“
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Wed 21:16, 07 Feb 2007 Post subject:

beze slov.........už nevím co psát