Japanese Rock

Isaaca · Posted: Fri 21:52, 29 Dec 2006 Post subject: FF ->AnCafe-

tak jo nevím jak mi to půjde... jako něco nového, ale tak jsem si řekla, že zase něco zkusím... uvidíme co mě z toho vyleze xD

Tichý večer, při kterém bylo akorát slyšet zahoukání sovy prořízl výkřik. Znělo to jako dívčí pištiví výkřik, ale nebylo tomu tak. Když se hlas vrátil do své původní polohy zněl hlouběji.
„Kde máš tu svojí ruku!!!“ Bou sjel pohledem na svůj rozkrok a tam uviděl něco co si myslel, že nemůže být pravda.
„Promiň.“ Omluvil se druhý muž a vstal. Bou ještě rozzuřeně dýchal. „Vypadni z mého domu! Už tě sem nikdy nepustím!“ Vysoký černovlasý muž začal pomalu odcházet.
„Proč si mě tady nechal přespat??“ Bouovi otázka vyrazila dech.
„Přece proto, že tě vykopla manželka.“
„Tak a proč máš na sobě takové přiléhavé tílko??“ Bou se sjel pomalu hodnotícím pohledem.
„Já ho nosím často a nikdy mě nenapadlo…“ Zmlknul. „… Tak už opravdu vypadni Jone.“ Jon si vzal svou tašku a odešel.
*trrrrrrrrrrrrrr* Mobil se rozdrnčel u Bouovy hlavy. Rychle ho zvedl. „Tak co vyspalý na to dnešní intervium???“
„Teruki to seš ty??“
„Hai. Kde se sejdem.“ Bou úplně po tom nočním incidentu zapomněl na to intervum.
„Tak se pro mě stav. Já nějak nestíhám…“ Pak se zarazil. „Kam, že to jdeme??“
„No za tím americkým reportérem. Jak si o něm mluvil, že ho znáš.“
„Mě najednou rozbolela hlava!“ Vypadlo z Boua.
„Co blázníš…“
„A ještě mě bolí zub!! Nikam nejdu.“
„*Héééééj* To je ale blbá výmluva.“
„Je to pravda! Odsek Bou a zavěsil telefon.“ Terukimu to nedalo a ještě se mu 3x pokusil dovolat. Marně!
Proto nasedl do auta a jel k němu domů. Miku-ovi a Kanonovi napsal sms, že se možná o chvíli zpozdí a že Bou nějak trucuje.
Vystoupil před jeho domem a šel zazvonit. Zvonil docela dlouho, než se dveře rozlétli dokořán.
„Tak co, ty nechápeš, že mě bolí hlava!!“
„Prosím tě, nehraj na mě žádný divadélko. Hoď na sebe nějaký šaty a padáme.“ Bou si dupnul a odporoval se slovy: „Ne a ne a ne!“
„Nebuď jak malej!“ Teruki se naštval. Zatáhl Boua do domu.
„Tak co se děje…?“
„Nic moc. Jenom nechci vidět Jona.“
„Proč??“
„Ale včera večer jsme měly takové nedorozumění…“
„Jaké??“
„To nebudu tady řešit…. Prostě nedorozumění.“ Truki pozoroval rudnoucí Bouovu tvář.
„No tak, když to chceš vědět… Nechal jsem ho tady přespat…. Kvůli tomu, že ho vykopla manželka a on mě večer v mojí posteli osahával!.... Tak jsem ho vyhodil!“
„Tak jestli chceš já zavolám klukům a řeknu jim ať si s ním promluví sami, že ti opravdu není dobře a že ti tady pomůžu.“
„Arigatooou.“ Usmál se až mu naskočili dolíčky ve tváři.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Fri 21:59, 29 Dec 2006 Post subject:

je to božíííííííí..............sice Boua nesnášííím ale něja to přežiju XDDD

Corciliena · Posted: Fri 22:03, 29 Dec 2006 Post subject:

Jaký nesnášíš Boua...styď se XDDDDDDDDDDDDD

počkám si na další, než řeknu názor XD jsem rozmazlená XDDDDDD

Lina.Lina · Posted: Fri 22:04, 29 Dec 2006 Post subject:

já si nemůžu pomoct fujky "oklepe se" XDDD

rehnii · Posted: Sat 0:24, 30 Dec 2006 Post subject:

Bou je divnej, ale někde mu to i sluší XD Isaa-chaan začíná to dobřee jako vždy, těším se na pokračování

jUsT.mE · Posted: Sat 10:32, 30 Dec 2006 Post subject:

waaaai na něco o An cafe sem přesně čekala

btw: Bou se mi moc nelíbí, ale je vážně roztomilej

Isaaca · Posted: Sat 16:50, 30 Dec 2006 Post subject:

tak nevim jestli se mě povedlo vyplodit něco zábavného... mám takový pocit, že moc ne... takže se příště musim víc snažit

„Takže jako Teruki taky nepřijede!“ Začal se čílit Miku.
„Proč??“ Divil se Kanon.
„*Chjooooo* To jsou blbci.“ Začječel Miku.
Když dorazili na místo a vešli do kanceláře, nikdo tam nebyl. Ptali se sekretářky a ta jim sdělila, že se rozhovor ruší.
„To se tady všichni zbláznili??“ Oba na sebe pohlédly a vyrazili zpět do auta. Miku si sedl za volant a byl velice rozčílený. Nastartoval a vyrazil jako ďas!
„Hééééj dávej pozor. Já nemám rád rychlou jízdu…“ Kanon svíral držák na dveřích a měl vytřeštěné oči. Po nějaké chvíli se Miku uklidnil a zpomalil jízdu.
„Gomen potřeboval sem se trochu uklidnit.“ Usmál se.
„Nesmíš si hned všechno tak moc brát…..“ Začal ho psychologicky uklidňovat Kanon.
„No jo nojo..“ Vytáhl z kasy bonbóny a začal cucat, taky nabídl jeden Kanonovy.
„Kam teď pojedeme??“
Kanon se pousmál: „Odvezeš mě, za mojí přítelkyní….?“ Miku přikývl a rozjely se.
Zastavili ve městě. Kanon vystoupil a šel ke vchodu do domu. Ještě se otočil a zamával Miku-ovi. „Pá pá.“ A zmizel za skleněnými dveřmi. Miku neměl za kým by se vydal a tak jel domů se nudit.
*Rachocení klíče v zámku* *Otevření dveří* *Zavření dveří* *Ťapající kroky chodbou*
„Sumire-chaaaan, kde si??“ Pokřikoval Kanon. „Zlatoooo.“ Všimnul si cizích bot před botníkem, potom si všiml cizího svetru v obýváku…. Potom v koupelně byly nějaké cizí ponožky s Mickeymousem…. No a nakonec našel cizího chlapa v ložnici….
„Co to má znamenat??? Sumire!!!!!“ Dívka nadskočila. Začala blábolit něco o tom, že je to doktor a že ona má něco se zády… ale Kanonovy vše bylo jasné.
„Ty seš jenom jenom…“ Nechtěl jí urážet. Mezi tím ten muž vstala a rychle se začal oblékat.
„Je konec!!!“ Zakřičel Kanon a začal odcházet.
„A co klíč od bytu??“ Řekla dívka velice povýšeným hlasem.
„Jen si ho sežer!“ S těmito slovy ho po ní mrštil. Potom si v kuchyni vzal svou oblíbenou mísu na lupínky, kterou zde měla a kartáček na zuby. „Beru si svou míííísu!!!“ Křičel na Sumire. Ta se mu jen vysmála…
Kanon smutně odešel. V náručí svíral mísu ve které se mu klouzal kartáček. Při tom jak scházel ze schodů.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Sat 16:54, 30 Dec 2006 Post subject:

chudáááák já ho adoptuju XDDDD

jUsT.mE · Posted: Sat 19:08, 30 Dec 2006 Post subject:

->Lina.Lina: ne jáááááááá

Lina.Lina · Posted: Sat 19:18, 30 Dec 2006 Post subject:

rehnii · Posted: Sat 20:14, 30 Dec 2006 Post subject:

Whee sugoi sugoi

Isaaca · Posted: Sun 18:29, 31 Dec 2006 Post subject:

Jsem ráda, že se líbí... doufám, že bude líbit i dál

Celý smutný se ploužil přeplněnými ulicemi. Lidé se za ním otáčeli a ukazovali si na něho. Ukazovali si na jeho růžovou mísu s mašličkami a také na jeho zničený výraz v obličeji. Nejradši by se v tu chvíli propadl do země.
Rozběhl se nejkratší cestou domů. „Panééé počkejte…“ Ozývalo se za ním. „Váááááš kartáček…“ Při běhu mu vypadl. Kanon se nezastavil, utíkal dál, jako zbavený smyslů. Hluk velkoměsta nevnímal. Pořád viděl toho cizího muže u jeho milované Sumire. Pořád se mu v hlavě odehrávalo její netečné chování.
Celý udýchaný zastavil před svým domem. Sedl si na schody a snažil se popadnout dech. Když se mu to podařilo šel ke dveřím. Sáhl do kapsy pro klíče. Začal šátrat. Klíče však nemohl nalézt. Zpanikařil. Vyklepal celou bundu, ovšem bez výsledku. To ho dorazilo. Rozplakal se. Vytáhl mobilní telefon a zavolal Miku-ovi.
„Mushi musei.“
„To jsem já Kanon.“ Řekl skleslým hlasem.
„Co se stalo??“
„Můžu se stavit?? Nebudu tě rušit??“
„Tak se stav.“ Odpověděl Miku trošku otráveným tónem, protože ho telefonát vytrhl ze spánku.
Kanon tedy vstal. Znovu uchopil svou mísu do náruče. Až teď si teprve uvědomil ztrátu jeho oblíbeného kartáčku, ale už to nechal plavat.
Šel pěšky. Bral to postraními ulicemi, aby nepotkával moc lidí. Při příchodu na máto zazvonil. Chvíli postával. Pak se dveře otevřely. Ve dveřích stál Miku. Celý rozcuchaný a dokonce v pyžamu.
„Promiň… já tě asi vyrušil…“
„Tak už nestůj venku a pojď dovnitř.“ Pozoroval skleslého Kanona jak pomalu vchází co dveří.
„Proč máš tu „šílenou“ mísu??“ Ukazoval Miku.
„Není šílená!“ Bránil ji Kanon.
„No jo tak co se stalo, že si takový… mrtvolný??“
„Já… jsem přišel k Sumire…“
„No to vím, vždyť jsem tě tam vezl….. Prosimtě posaď se tady nebo se ještě skácíš….“ Kanon se sesunul na pohovku.
„Tak jsem tam vešel a ona tam měla nějakého chlapa… tak jsem se s ní rozešel…. A a… ona dělala jako by se nic nestalo… chápeš to?!!!!“ Miku si sednul vedle něho. Vytrhnul mu z náruče tu růžovou věc a položil jí na stůl.
„Vždyť jsem to říkal nejmíň tisíckrát, že je to mrcha a že je s tebou jenom proto, že si slavný!“
„Já ji miluji.“ Opřel se o Miku-a a plakal.
„To bude dobrý… najdeš si někoho, kdo si tě bude vážit a milovat…“ Snažil se ho uchlácholit a přitom ho hladil po vlasech.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Sun 18:44, 31 Dec 2006 Post subject:

pěknýýýýýýýýýýýýýýýý

rehnii · Posted: Sun 20:34, 31 Dec 2006 Post subject:

Super XD

Isaaca · Posted: Mon 20:16, 01 Jan 2007 Post subject:

„Jooooo a kdy??.... Na Sumire jsem měl prostě štěstí…“
„Spíš smůlu. Už na ni nemysli. Dáš si něco??“ Kanon se rozhlížel a pak ukázal na bar.
„*Plís* nalij mě skleničku.“ Přitom ukazoval na whisky. Miku tedy vstal a nalil správnou míru.
„Na.“ Kanon jí do sebe kopl. Pak se nemile zatvářil a natáhl ruku v gestu, že chce přidat. Miku tedy nalil ještě jednou a nalil i sobě. Kanon jí znovu do sebe kopl a opakoval to samé gesto. Jenže Miku mu znovu nenalil.
„Já nechci, aby ses tady u mě opil.“ Poučoval ho.
„Jenže já, bez ní nemohu žít…!“ Zahleděl se do prázdné skleničky.
„Co to povídáš… si pěknej *bakka*“ A vytrhl mu skleničku z ruky. „Podívej se na sebe… Co s tebou je?? Dokáže tě rozhodit nějaká holka, která si s tebou jenom zahrávala?“ Přitom ho chytnul za paže a cloumal s ním.
„Nech mě!“ Odstrčil ho Kanon a začal odcházet.
„Kam chceš jít v tomhle stavu?!!!“ Kanon nevnímal jeho otázku a začal si oblékat bundu. Miku ovšem věděl, že není dobré ho nechávat samotného v tento okamžik. Proto vstal a zarazil ho při oblékání bundy. Vytrhl mu ji z rukou. „Prosím tě… pojď zpátky.“ On jako by nevnímal. Miku-a odstrčil ještě větší silou. Zavrávoral a málem upadl, až potom si Kanon uvědomil co udělal.
„Gome.“ Prohodil se skleslou hlavou. Kleknul si na zem. Svou tvář schoval do dlaní a jen tam tak klečel. Miku stál za ním a začal ho utěšovat. Nejdřív ho poplácával po zádech. To ovšem nemělo žádný efekt, a proto se sesunul na zem a jemně ze zadu ho začal objímat. Svou hlavu položil na jeho záda.
Konečně se Kanon uklidnil. Miku ho pomalu postil. Oba vstali.
„Já se ale nedostanu domů…“ Kanonovy se vybavila ztráta jeho klíčů.
„Neboj něco s tím uděláme… má někdo náhradní klíče??“ Kanon zakroutil hlavou.
„Jak je to možné??“
„Nooo… když ono jsem měl jedny, ale ty se ztratili…“ *ticho*
„Ty ztratíš klíče a nevyměníš si zámek… Seš akorát pěkně nezodpovědný…!“ *další ubíjející ticho*
„Já vím…“
„Tak jo zavoláme hasiče.“ Miku se toho ujal. Dozvěděl se však, že to dnes nepůjde mají nějaký velký zásah a k takové „prkotině“ se dostanou, až zítra.
„Jestli chceš… tak tady přespi.“ Nabídl Miku Kanonovi.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::