Japanese Rock

rehnii · Posted: Sat 10:37, 13 Jan 2007 Post subject:

Isa-chaan píšeš prostě dokonale *-*

Isaaca · Posted: Sat 15:23, 13 Jan 2007 Post subject:

já sem tak ráda, že se vám to líbíxD nevím co jiného na to říc.... snad jen, že tady mám další pokračování

Nastalo odpoledne. Kanon přišel do studia. Teruki s Bouem už tam byly. „Tak co, už je Miku v pořádku?“ Ptal se Teruki.
„Asi jo…“ „…a co se vlastně stalo?“ „…No zatkli ho za to že řídil opilej a jel rychle…“ „…Co ten Miku tak blbne…?“ Postěžoval si Teruki.
Na Kanonovy bylo poznat, že to nechce řešit a proto začali zkoušet bez Miku-a. Každý uchopil svůj hudební nástroj a zkoušeli si.
Vtom uslyšeli zvonek. Bou ochotně doběhl otevřít. Za dveřmi stála Sumire. „Prosím zavoláš mi Kanonka?“ Usmála se na Boua. Přitom ho sjela pohledem a jen tiše záviděla, protože má na sobě šaty, které si ona chtěla koupit. Ježe pro ní byly příliš drahé.
„No ale… tak počkej.“ Bou se divil, myslel si, že s ní Kanon už nic nemá.
„Hledá tě tady Sumire.“ Kakon odhodil kytaru a běžel ke vchodu. Bou jen nevěřícně koukal. „Já myslel, že už spolu nejsou.“ Teruki taky nechápal.
Když Kanon přiběhl nahoru, hned popadl svoje věci. „Kam jdeš?“ Divil se Teruki.
„No jdu pryč. Zumírá má teď volno tak chci být s ní.“ Usmál se.
„Vy jste se nerozešli??“ „…Rozešli, Bou… ale včera jsme se usmířili.“ Kanon odběhl.
„Rozumíš tomu, Teruki?“
„Ne, to nikdy nepochopím, jak tak hodný kluk jako Kanon, může být s takovou mrchou. Sakra vždyť ho podvedla a co sem slyšel byla na něho pěkně sprostá!“
„Kanon je takový punťa co si nechá, kde co líbit…“ Dodal Bou. „…To říká ten pravej.“ Ušklíbl se Teruki.
„Héééj nech si toho.“ Zatvářil se uraženě.
„Gome gomen… já si to nemohl odpustit…“
Teruki s Bouem nakonec zkušebnu taky opustili. Kanon se stavil se svojí Sumire na pozdní oběd v jedné luxusní restauraci. Zato Miku si doma právě ohříval jen suchou rýži z nějakým blafem. Neměl totiž náladu opouštět dům.
*cink cink* Kdo si zazvonil u Miku-ových dveří. On tedy šel a otevřel. Pořád byl celý špinavý a rozcuchaný. Neměl náladu se nějak upravovat a koupat.
Za dveřmi stál cizí muž. Usmíval se. Byl vysoký. „Dobrý den.“ Slušně pozdravil.
„Co si přejete?“ „…Tady vám něco nesu…“ Z kapsy vytáhl Miku-ovu peněženku. „…našel jsem jí.“ Miku si ji hnedka vzal k sobě. Žádné doklady nechyběli, jen peníze.
„Moc vám děkuji.“
„Nemáte zač.“ Muž se zase otočil a začal odcházet.
„Po.. počkejte.“ Zakřičel Miku.
Muž se však nezastavil a než se Miku vzpamatoval už byl pryč. Zvláštní člověk. Pomyslel si a zabouchl dveře.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

jUsT.mE · Posted: Sat 15:39, 13 Jan 2007 Post subject:

kdopak to asi byl?? *pžemýšlí*

Lina.Lina · Posted: Sat 18:12, 13 Jan 2007 Post subject:

už by někdo měl vyhodit Sumire z okna štve mě XDD

rehnii · Posted: Sat 18:55, 13 Jan 2007 Post subject:

jUsT.mE: taky by mě to zajímalo

a jestli mu čórdl peníze XDDDDDDDDD
Lina.Lina: XDDDDD souhlas XD

Jinak moc pěkné

'

Isaaca · Posted: Sat 21:15, 13 Jan 2007 Post subject:

no já vím, že už jsem dneska jeden dávala, ale zrovna mě chytnul takovej nápad, tak jsem si to musela jít ještě rozepset.... tím pádem je tady další část...

Miku si myslel, že krom peněz má v peněžence vše, ale mýlil se. To však zjistil, až déle.
Seděl doma a koukal na televizi. Ovšem děj nevnímal. Přitom i trochu klimbal. V tom ho něco vyrušilo! Začal mu zvonit telefon. Natáhl ruku a zvedl ho.
„Mushi mushi.“ *ticho* Z telefonu se nic neozývalo. Miku-ovi to bylo divné. „Kdo tam…?!“ *ticho* Najednou uslyšel takové funění. Takové nepříjemně *úchylné* funění. Miku rychle zavěsil.
Nevěděl co má dělat a hlavně mu bylo divné kdo to mohl volat, protože číslo na pevnou linku nemá nikde zveřejněno. Číslo znají jen členové skupiny.
Tento nepříjemný telefonát ovšem nebyl poslední. Za noc se ještě dva opakovaly. Miku už se chystal do postele, když znovu se telefon ozval. Miku ho, i když s obavami zvedl. Neříkal nic jen poslouchal.
Hlas v telefonu se zasmál. Pak vypadalo jako by zvážněl a konečně něco řekl: „Chci tě…“ A zavěsil.
„Co???!“ Vykřikl Miku ovšem už do tůtajícího sluchátka.
Začal mít strach. Řekl si, že ráno hned nechá zrušit pevnou linku a bude používat jen mobilní telefon. Když zalezl do postele neuslyšel již žádné drnčení telefonu a tak usnul.
Jenže jak byl nervózní, tak se vzbudil docela brzy. Hned zavolal k telefonní společnosti a nechal si odpojit pevnou linku.
Hezky se upravil a připravil se na to, že na zkoušce uvidí Kanona. Odešel z domu. Ve zkušebně už všichni byly.
„Tak konečně nám dorazil náš zpěvák…“ Prohodil Bou.
„No jo… no jo… tak jdeme na to.“ Zkouška nervala ani hodinu a by přerušena zvoněním mobilního telefonu. Miku-a mobilního telefonu. On sebou škubl. Prudce ho zvedl a přitom měl takový strach, protože mu volalo skryté číslo.
„No tak ty takhle na mě…“ Ozvalo se z telefonu. Miku rychle zavěsil a utekl. Ostatní členové kapely jen koukali. Nevěděli co si mají o tom myslet.
„Hele někdo by měl, za ním jít.“ Navrhl Teruki. „…ale kdo?“ Nikdo se k tomu neměl. Nakonec to Bou zařídil. Vystrčil Kanona ze dveří a zamknul.
Kanon se chvíli dobýval zpět, ale nakonec se otočil a šel za Miku-em.
„Hele pročs vystrčil Kanona??“ Divil se Bouovu chování.
„jen tak… ať si s ním promluví… já si totiž něco myslím…“ Usmál se Bou. Teruki se šibalsky zatvářil. „No já si taky něco myslím…“
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Sat 21:23, 13 Jan 2007 Post subject:

chudák Miku je mi ho líto ...........ale jinak je to moc sugooi

jUsT.mE · Posted: Sat 21:54, 13 Jan 2007 Post subject:

awesome!

rehnii · Posted: Sun 0:32, 14 Jan 2007 Post subject:

Mooou já mám o Mikua straaach T_T

Isaaca · Posted: Sun 18:55, 14 Jan 2007 Post subject:

„Miku, děje se něco?“ Miku seděl opřený na chodbě. V ruce svíral vypnutý mobil a upřeně na něho hleděl.
„Co se stalo??“ Stoupnul si vedle něho Kanon a koukal na něho z výšky. Miku neodpovídal. Proto se Kanon sesunul k zemi a kleknul si pře Miku-a. On opatrně zvednul oči. Měl je takové skleněné.
„Kanon-chan…“ „…něco se stalo?“ „…já nevím co mám dělat….“ „…tak mě řekni co se děje.“ Miku se vrhnul Kanonovy kolem krku. On jen strnule klečel.
„Mě pořád někdo volá…“ „…kdo?“ „…já nevím, je to asi nějakej úchyl…“ „…to nemůžeš nechat jen tak…“ „…já vím…“
Miku se pomalu pustil. Kanon vstal a začal odcházet. Nechal ho samotného na chodbě a vrátil se do zkušebny. Všem tam řekl, co se děje a Teruki se ujal toho, že Miku-ovi pomůže. Kanon totiž působil velice neochotně.
Teruki došel pro Miku-a a zavedl ho zpět mezi ně. On jim řekl o těch pár telefonátech a co tam slyšel. Pak zavolali policii a Miku i jim vše vypověděl.
Mluvil také o ztrátě své peněženky a o tom na co si vzpomněl. Uvědomil si totiž jednu skutečnost: „V té peněžence jsem měl vypsané telefonní čísla a také ty svoje, protože mám špatnou paměť.“ Policisté všechno zaznamenali a Miku-a už napadlo, kdo že by mohl být ten telefonující.
Den utekl nic zvláštního se nedělo. Druhý den také nic a třetí den také nic. Miku si žil jako před tím. Myslel si, že už to ten muž vzdal! Ovšem chyba lávky. Když přišel domů a zasedl k počítači. Měl v plánu prohlédnout si své maily měl tam jeden od neznámé adresy.
Miku ho otevřel. Bylo tam napsáno: si sexy. To Miku-a vyděsilo. Byla tam zazipovaná příloha. Tu si uložil a měl strach ji otevřít, jenže zvědavost byla silnější. 2x kliknul a před ním se objevila hromada fotek. Otevřel jednu pak rychle druhou a v zápětí třetí. Na všech byl on. Jenže většinou, když spal. Nebo když se koupal!!! Nebo když se převlékal!!! Skoro na všech fotkách bylo vidět jeho nahé tělo.
Miku se začal rozhlížet okolo sebe. Nevěděl jak ty fotky mohli vzniknout. Spíš to ani vědět nechtěl. Celý zpanikařil. Nevěděl jak se má chovat. Co má dělat. Věděl jediné, že musí vypadnout z tohoto domu.
Jenže za kým jít. Teruki s Bouem jsou právě na výletě. Jediný kdo byl doma byl Kanon. Ježe k němu chodit nechtěl.
Strach ho však přemohl. Vzal si pár věcí a utíkal. Vyběhl z domu. Nasedl do auta a jel za Kanonem.
*ťuk ťuk ťuk* nic *cink cink* až po zazvonění se dveře otevřely. Stál tam rozespalý Kanon, protože už byl večír a on už dávno spal.
„Co chceš??“ Mluvil na něho dost nepříjemně.
„Jsi sám??“ Kanon přikývl. „Můžu dovnitř?“
„Tak pojď.“ Pustil ho k sobě domů.
„Celý se třeseš…“ Vylekal se Kanon. Rychle ho zatáhl do obýváku a zabalil ho do deky.
„Tak mi řekni co se stalo?“ Kanon přitom sebral ze země své medvídka. „Na…“ Podal ho Miku-ovi. „To je můj Pupu.“ Usmál se. Miku ho vzal do náruče a přimáčkl k sobě.
„Já sem měl na emilu fotky….“ *ticho* Kanon si sedl vedle něho. „…na těch fotkách jsem byl já… ale byl jsem tam nahej… nebo skoro… taky když jsem spal… nebo se sprchoval…“
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

rehnii · Posted: Sun 20:52, 14 Jan 2007 Post subject:

Aaaaaaaaaa O_O chudák Mikuu T_T

Lina.Lina · Posted: Mon 16:58, 15 Jan 2007 Post subject:

chudáááááček TT-TT Mikuu-chan

Isaaca · Posted: Mon 20:43, 15 Jan 2007 Post subject:

Kanona to vyděsilo. „Miku s tím se musí hned něco udělat!!“ Bylo asi deset hodin večer.
„Raději to už necháme na ráno…“ Navrhl Miku.
„No dobrá…“ Dodal Kanon. Přitom položil ruku na Miku-ovu hlavu a pořádně ho rozcuchal. Miku se usmál.
„Tak ti to sluší.“ Prohodil Kanon. Pak si ale uvědomil jak to vyznělo. „Já … to tak nemyslel, jenom sem chtěl aby ses usmál.“ „…já to chápu.“
„Tak jestli chceš vyspi se tady na gauči a nebo klidně u mě v posteli a já budu tady.“ Miku se rozhodl, že zůstane spát na gauči. Kanon mu proto donesl deku a polštář.
„Tak dobrou.“ A odešel k sobě do ložnice. Zabouchl dveře a zalezl do postele.
Miku se schoulil na gauči a pořád svíral Pupu. Ale ani s ním nemohl usnout. Jenže to netušil, že Kanon taky nemůže spát, protože je sám v posteli.
Miku skoro hodinu ležel a pozoroval strop. Jak se na něm míhají venkovní světla, pak se odhodlal a vstal. Šel za Kanonem do ložnice, pod záminkou, že mu nese jeho medvídka. Pomalu otevřel dveře a vešel.
Kanon už kupodivu spal. Byl skoro celý odkrytý. Měl vyhrnutou košili a kalhoty co nejníže jen šlo.
Miku ho nenápadně pozoroval jak se protahuje. Pak najednou otevřel oči. „Co tady děláš…!“ „…nesu ti medvídka…“ Rychle ale dost nepřesvědčivě vykoktal Miku.
„Já nechci aby si byl u mě v ložnici…“ Řekl do nastalého ticha. „…gomen… já jenom… nemůžu usnout… ale když ti tady vadím….“ Miku už byl na odchodu, ale Kanon se nad ním slitoval.
„Pojď sem zpátky.“ Přitom poplácal vedle sebe na prázdnou postel. Miku vcelku překvapen se otočil a opatrně zalezl ke Kanonovy.
„Bojíš se?“ „…ne… to bude dobrý…“ Snažil se na sobě nedat nic znát. „Já si myslím, že se bojíš… já bych se asi taky bál…“ Kanon se na Miku-a tak hezky usmál. „…gomen…“ Miku se otočil. Kanon nechápal jeho chování, a proto Miku-a chytnul a přitáhl ho blíž k sobě. To však neměl dělat!
Miku se neudržel a celým svým tělem se převalil na Kanona. Ležel na něm. Nohy měl obkročmo kolem jeho a koukal na něho velice z blízka.
„Proč…?“ „…*pšššš* Kanon-chan…“ Přitom mu položil ukazováček na ústa. Jemně s ním pak objel jeho tvar rtů. Kanon se ani nehnul jen ležel pod Miku-ovým tělem.
Miku se nechtěl nechat odbýt a tak zajel ruku pod Kanonovu hlavu a přitom ji přidržel. Sám se sehnul a přitiskl své rty na jeho. Zprvu se Kanon zmítal pak přestal. Uklidnil se a vnímal Miku-ovy polibky. Sám se zapojil. Vášnivé polibky. Jazyky se jim proplétaly a jejich těla se ocitla v pevném sevření. Ani jeden se od toho druhého nemohl odtrhnout.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lina.Lina · Posted: Mon 20:56, 15 Jan 2007 Post subject:

no hurááááá já jim to tak přejuuu "tleská"

rehnii · Posted: Mon 21:07, 15 Jan 2007 Post subject:

O_O sugoi